Teorie architektury

Teorie architektury je intelektuální snaha, jejímž cílem je systematicky definovat architekturu, její systém, její vztahy s okolním světem, tj. lidmi, kulturou, uměním, vědou, technikou, hospodářstvím i např. politikou.

Klasické sloupové řády tvořily po mnoho století nedílnou součást teorie architektury

Důležitý je vztah architektonické teorie a praxe. Názory na tento vztah jsou v různých teoriích různé od tvrzení, že teorie je předpis pro praxi (realita vzniká podle teorie) až po názor, že teorie je pouhá reflexe praxe (nemá tudíž na praxi žádný vliv, protože vzniká až "po" praxi).

Důležitost teorie architektury vzrostla především v druhé polovině 20. století, kdy se s odchodem modernismu architektonická scéna rozpadá do mnoha směrů a stylů, z nichž každý si hledá své teoretické ukotvení a obhájení. Nikdy neexistovala jediná teorie architektury, vždy se vyskytovaly různé souběžné i konkurenční teorie architektury. V druhé polovině 20. stol. však jejich počet výrazně vzrostl. Téměř však ustala snaha hledat onu jedinou, všeobsáhlou teorii architektury.


From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Tubidy